|
Czech: Kníe Boleslav I. Przemysl, Polish: Ksiaze Boleslaw I Srogi, German: Fürst Boleslav I.
Padre de Boleslaus II, duke of Bohemia; Mlada Premyslovna Przemyslid; Doubravka of Bohemia and Strachkwas Christ. Przemyslid
Hermano de: Wenceslas I Duke of Bohemia, "Good King Wenceslas" and Strezislava the Pretty
-http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia
-http://fmg.ac/Projects/MedLands/BOHEMIA.htm#BoleslavIdied973976B
BOLESLAV of Bohemia, son of VRATISLAV I Duke of the Bohemians & his wife Drahomira ze Stodor ([908/10]-15 Jul [967]). The Chronica Boemorum names "Wincezlaum et Bolezlaum" sons of Wratislav and Dragomir[27]. His birth date range is estimated from the birth date of his second son and the estimated birth date of Boleslav's older brother. "Bolezlav" is named as younger brother of "Vencezlaum" in the Vita Vencezslavi, which specifies that he was "mentis perversitate et actuum qualitate execrandus, diabolico tactu instinctus"[28]. He succeeded in 935, after murdering his brother, as BOLESLAV I "der Grausame" Duke of the Bohemians. His accession marked the start of a period of hostile relations with the empire until Otto I King of Germany forced Duke Boleslav to pay tribute fourteen years later, and placed him, according to Thietmar, "in the custody of his brother Heinrich Duke of Bavaria"[29]. The Bohemians helped King Otto to defeat the Hungarians at Lechfeld near Augsburg in 955, and afterwards crossed the Carpathian mountains and occupied Krakow and Silesia[30]. In 965, Duke Boleslav formed an alliance with Mieszko I Prince of Poland, confirmed by the marriage of the latter to Boleslav's daughter[31]. The Chronica Boemorum records the death of Boleslav "967 Id Iul"[32]. The Cronica Principum Regni Boemiæ records the death in 967 of "Boleslaus Sacuus filius Wratislai"[33].
m BIAGOTA, daughter of ---. The Chronica Boemorum names "Ztrahquaz" as wife of Boleslav[34].
Duke Boleslav I & his wife had four children:
http://genealogics.org/getperson.php?personID=I00020256&tree=LEO
Boleslav I. zvaný Ukrutný (asi 915 967 ci 972) byl ceský kníe z rodu Premyslovcu v letech 935967/972, syn Vratislava I. a Drahomíry, mladí bratr sv. Václava. Není jisté, zda Drahomíra byla matkou obou Vratislavových synu, zcela jiste ale byla matkou Boleslava. http://cs.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I.
Boleslaus I, Duke of Bohemia
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%91%D0%BE%D0%BB%D0%B5%D1%81%D0%BB%D0%B0%D0%B2_I_%D0%93%D1%80%D0%BE%D0%B7%D0%BD%D1%8B%D0%B9
http://www.thepeerage.com/p10132.htm#i101315
Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.
Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.
Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.
One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.
After the Battle of Lech, the rest of huge magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious. Sources
* Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7
* The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85
Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.
Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia.
was the Duke of Bohemia from 935 to 972.
http://de.wikipedia.org/wiki/Boleslav_I._%28B%C3%B6hmen%29 Wikipedia: Boleslav I. ( 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]
Boleslav entstammte dem Geschlecht der Premysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.
Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]
Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Premysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.
Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.
Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Premysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]
Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]
Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]
Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]
Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]
* Leben und Genealogie Boleslavs I.
Anmerkungen [Bearbeiten]
1. ? Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
2. ? Josef emlicka: Cechy v dobe kníecí.
3. ? Magnae Moraviae fontes historici
4. ? Duan Tretík: Veliké mesto Slovanu jménem Praha. Státy a otroci ve strední Evrope v 10. století. In: Premyslovský stát kolem roku 1000: na pamet kníete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
5. ? Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Ctverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradit v Cechách ISBN 80-7277-173-6
6. ? Magnae Moraviae fontes historici
7. ? Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
8. ? Michal Lutovský, Zdenek Petrán: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
9. ? Josef emlicka: Premyslovci
10. ? Josef emlicka: Premyslovci
11. ? Jirí Sláma: Slavníkovci ve stredovekém písemnictví.
12. ? Jirí Sláma: Ceský kníe Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Premyslovský stát kolem roku 1000: na pamet kníete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3
Vorgänger
Wenzel Herzog von Böhmen 935-967 Nachfolger
Boleslav II.
Wiklopedia: Boleslav I. ( 972) wurde auch Boleslav der Grausame genannt und war ein böhmischer Fürst und Sohn der Drahomíra von Stodor und Vratislavs I. Leben [Bearbeiten]
Boleslav entstammte dem Geschlecht der Premysliden. Er wurde nach dem 28. September 935 [1], nachdem er seinen Bruder Wenzel von Böhmen hatte ermorden lassen, Herrscher des in Böhmen dominierenden Fürstentums um Prag. Ein Grund für den Mord an seinem Bruder dürfte Boleslavs Widerstand gegen die von Wenzel vertretene Anerkennung der Oberhoheit des Königs des Ostfrankenreiches gewesen sein. So stieß Otto I. auch auf Boleslavs massiven Widerstand, als er die Erfolge seines Vaters Heinrich I. in Osteuropa ausbauen und die dortigen Gebiete in das Reich eingliedern wollte.
Im Gegensatz zu seinen Vorgängern verfolgte Boleslav eindeutig die Expansion seines Landes. Sein Problem war jedoch zunächst, dass er kein ausgebildetes Heer hatte, eine Folge der geringen Bevölkerung Böhmens, die damals etwa eine halbe Million Einwohner zählte, und der fehlenden Finanzmittel. [2]
Schon kurz nach dem Tod Wenzels gelang es Boleslav offenbar, bis 965 [3] seine Hegemonie über die umliegenden Gebiete, insbesondere die strategisch wichtige Stadt Krakau, durch Liquidierung ihm nicht wohlgesinnter Fürsten auszudehnen und dadurch das Fürstentum Prag endgültig zur bestimmenden Macht Böhmens zu machen. Im Verlauf dieses Prozesses erlangte er auch die Kontrolle über einen wichtigen Handelsweg zwischen Mitteleuropa und dem slawischen Osten, denn Boleslav war jedoch nicht nur ein erfolgreicher Kriegsherr sondern auch Händler. Prag war zu seiner Zeit Metropole des Sklavenhandels im Gebiet nördlich der Alpen. Die Sklaven waren zu Beginn der Expansion Heiden, meist Gefangene aus den besetzten östlichen slawischen Gebieten. [4] Sie wurden über den damaligen Handelsweg transportiert, der im arabischen Gebiet Spaniens begann und über Frankreich und Süddeutschland, Regensburg und Prag nach Krakau und Kiew und von dort aus weiter nach China führte. Etwa eintausend Kilometer dieses Weges führte damals durch das Reich des Premysliden, der ihn mit seinen Burgen schützte [5] und so zusätzliche Einnahmen für sein Heer sicherte.[6] Seine Gefolgschaft wuchs zu einer bedeutenden Streitmacht an, die Kontrolle der Handelswege zog erhebliche Einnahmen nach sich.
Unter seiner Herrschaft wurden 955 die ersten böhmischen Denare geprägt.
Ebenfalls zu Beginn seiner Herrschaft unternahm Boleslav 936 Kriegszüge gegen benachbarte thüringische Stämme, die sich unter den Schutz des Sachsen Otto I. stellten. Ein anfänglicher Sieg des Böhmen über ein sächsisches Heer bildete den Anlass für direkte Auseinandersetzungen zwischen dem deutschen König und Boleslav, in deren Verlauf Otto I. nach zähen Kämpfen schließlich die Oberhand gewann. 946 musste Boleslav erstmals Geiseln stellen. Im Sommer 950 war er schließlich gezwungen, sich endgültig der Oberhoheit Ottos I. zu unterwerfen. Er befreite sich für kurze Zeit, wurde aber 954 wieder zur Huldigung Ottos gezwungen, blieb nun dem Kaiser wie dem Christentum treu und kämpfte in der Schlacht auf dem Lechfeld (955) gegen die Magyaren mit. Sein Kontingent von rund tausend Mann kämpfte vor allem gegen die Hilfstruppen des Gegners. Unmittelbar danach beteiligte er sich an einem Feldzug Ottos gegen die Elbslawen.[7] Eine andere Version der Geschichtsschreibung, geht davon aus, dass Otto den Premysliden zu Gunsten der Slawnikiden schwächen wollte, damit diese schließlich zwei Drittel von Böhmen beherrschten. [8]
Mit Herzog Mieszko I. von Polen befand sich Boleslav im Konflikt um verschiedene kleinpolnische Territorien, der jedoch durch die Verheiratung Boleslavs Tochter Dubrawka mit Mieszko 963 oder 964 entschärft wurde. Kurz darauf beteiligten sich sogar böhmische Kämpfer an Feldzügen Mieszkos gegen den sächsischen Grafen Wichmann II. den Jüngeren. Auch mit den Türken (?) soll er bis 955 größtenteils in Frieden gelebt haben. [9]
Allerdings verlor er in seinem großen Reich die Übersicht aber auch die Einflussnahme. Teile wurden daher an seine Anhänger oder Anhänger zur Verwaltung anvertraut. [10]
Mit seiner Frau Biagota hatte er vier Kinder: Doubravka (Dobrava, Bonna), Boleslav II., Strachkvas (Kristián) und Mlada. [11]
Am Ende seines Lebens bemühte er sich um die religiöse Selbständigkeit des Landes. Die Gründung des Prager Bistum erlebte er jedoch nicht mehr. Cosmas von Prag nennt als Todesdatum Boleslavs I. den 15. Juli 967. Die neuere Forschung lehnt diese Datierung als offensichtliche Fehlinformation ab, entstanden aus der Absicht des Chronisten, die Verdienste um das Bistum nicht dem Brudermörder Boleslav I., sondern seinem Sohn und Nachfolger Boleslav II. zuschreiben zu können. Nach späteren und glaubwürdigeren Quellen starb Boleslav I. 972, als die Verhandlungen mit der Kurie bereits abgeschlossen waren. Das eigenständige Bistum für Böhmen und Mähren wurde ein Jahr nach seinem Tod gegründet.[12] Weblinks [Bearbeiten]
* Leben und Genealogie Boleslavs I.
Anmerkungen [Bearbeiten]
1. ? Das Jahr 938 ist nicht anzunehmen, da Boleslav bereits 936 gegen Otto I. in den Krieg zog. Er muss also zu diesem Zeitpunkt bereits geherrscht haben.
2. ? Josef emlicka: Cechy v dobe kníecí.
3. ? Magnae Moraviae fontes historici
4. ? Duan Tretík: Veliké mesto Slovanu jménem Praha. Státy a otroci ve strední Evrope v 10. století. In: Premyslovský stát kolem roku 1000: na pamet kníete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3, S. 49-70
5. ? Michal Lutovský, Miloslav Slabina, Vladimír Ctverák, Lubor Smejtek: Encyklopedie hradit v Cechách ISBN 80-7277-173-6
6. ? Magnae Moraviae fontes historici
7. ? Widukind von Corvey: Die Sachsengeschichte
8. ? Michal Lutovský, Zdenek Petrán: Slavníkovci ISBN 80-7277-291-0
9. ? Josef emlicka: Premyslovci
10. ? Josef emlicka: Premyslovci
11. ? Jirí Sláma: Slavníkovci ve stredovekém písemnictví.
12. ? Jirí Sláma: Ceský kníe Boleslav II., S. 9 und Anm. 4. In: Premyslovský stát kolem roku 1000: na pamet kníete Boleslava II (7. února 999). Praha, Nakl. Lidové Noviny, 2000. ISBN 80-7106-272-3
Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.
Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.
Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.
One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.
Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.
Boleslaus I of Bohemia From Wikipedia
Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I. Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word. Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric. One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953. Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.
Sources
Ancestral Roots of Certain American Colonists Who Came to America Before 1700 by Frederick Lewis Weis; Line 244-7 The Plantagenet Ancestry by William Henry Turton, Page 85
Boleslaus II the Pious (Czech: Boleslav II. Poboný; ca. 920 February 7, 999) was the duke of Bohemia from 972, a member of the Premyslid dynasty.
The son of Boleslaw also called Boleslaus I and Biagota, Boleslaus II became Duke (or Prince) in on his father's death. Boleslaus maintained good relations with the Ottonian German kings, and in 975 supported Otto II during his civil war against Henry II, Duke of Bavaria. In 977, Boleslaus again attacked Bavaria, but on this occasion was barred from annexing any lands by Otto II.
Boleslaus' reign is most notable for the foundation of the diocese of Prague in 973. It was placed within the jurisdiction of the Archbishop of Mainz. In 982, Vojtech (later known as Saint Adalbert) was appointed to this position until he abandoned his primacy to lead a mission to the Old Prussians in 994. War between Poland and Bohemia was continual in this period and by 990 Boleslaus had occupied Silesia.
On September 28, 995, Boleslaus and his confederate Vrovci stormed Libice in southern Bohemia and massacred Slavník's dynasty. This clan had been the main rival of Premyslid power in Bohemia. Boleslaus' brutal triumph ensured the unity of Bohemia under a single ruler.
Boleslaus was succeeded by, Boleslaus, his eldest son by his first wife, Adiva, daughter of Edward the Elder, King of England. His second son, Wenceslaus, died as an infant, but his two youngest sons, Jaromir and Oldrich, were both later dukes. Boleslaus' second wife was Emma of Melnik.
It is believed that he is an ancestor of U.S. Presidents George H. Bush and George W. Bush [1]
Boleslaus I the Cruel also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972) was the prince of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.
Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became prince of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.
Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to Rome to ask permission to make Prague a bishopric.
One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. It cannot be said for certain if Boleslav became a vassal of the German king, but it is known that he led a Czech force in alliance with Otto at the great victory over the Magyars at the Lech river (August 10, 955). He had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.
Czech historians also claim that Boleslav expanded his power into Silesia, Lusatia, and Moravia, but no dates are given for these alleged conquests. If they did occur, they must have been only transistory gains because Boleslav's successors had to conquer them all over again. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.
Also known as Boleslav 'the Cruel'
Borislav I 'the Cruel', Duke of Bohemia was a member of the House of Premysl. He succeeded to the title of Duke of Bohemia in 929. [thePeerage.com]
BOLESLAV THE CRUEL, Premyslid prince of Bohemia from 929, who established the basis of the medieval Czech state.
After instigating the murder of his elder brother, Prince Wenceslas I (St. Wenceslas), Boleslav became ruler of Bohemia. He made Prague the effective administrative centre of his domain, promoted the spread of Christianity, and added the territories of Moravia, Slovakia, and Silesia to his domain. After being attacked by the Holy Roman emperor Otto I (950), he was forced to recognize the German king as his suzerain. His feudal ties remained largely formal, however, and Bohemia was able to retain its autonomy. Several years later, Boleslav cooperated with Otto in combating the invasion of the Magyars and directed a Bohemian contingent against them at the Battle of Lechfeld (955).
Boleslav «den Grusomme» eller «den Rasende» var hertug av Böhmen 929 - 967. Hans bror, Venceslaus, måtte høytidelig anerkjenne Tysklands overhøyhet over Böhmen, da kong Henrik I i 929 gjorde et seierrikt krigstog dit. Men etter at Boleslav hadde myrdet sin bror og selv ble hertug i Böhmen i 935, ble landet en kort tid løst fra dette åk. Allerede i 950 måtte han imidlertid igjen underkaste seg og hylde Otto I.
Kilder: Tore Nygaard
Kilder: Mogens Bugge: Våre forfedre, nr. 27. Bent og Vidar Billing Hansen: Rosensverdslektens forfedre, side 80, 82.
Boleslaus I the Cruel, also called Boleslav I (Czech: Boleslav I. Ukrutný) (died July 15, 967 or 972), was the duke (dux in latin, which means sovereign prince) of Bohemia from 929 or 935 to his death. His father was Vratislaus I.
Boleslav is notorious for the murder of his brother Saint Wenceslas, through which he became duke of Bohemia. Wenceslaus was murdered during a feast, and at precisely that time was Boleslav's son born. He received a strange name: Strachkvas, which meant "a dreadful feast". Being remorseful of what he had done, Boleslav promised to devote his son to religion and educate him as a clergyman. He kept his word.
Despite the fratricide, Boleslav is generally respected by Czech historians as an energetic ruler. Citing Wenceslas' religious policies as the cause of Boleslav's fratricide seems unlikely as Boleslav in no way impeded the growth of Christianity in Bohemia, and in fact he actually sent his daughter Mlada, a nun, to the Pope in Rome to ask permission to make Prague a bishopric.
One major policy shift after the death of Wenceslas was regarding Czech-German relations. It is usually asserted that Wenceslas was an obedient client of the German King Henry the Fowler. Boleslav, on the other hand, found himself almost immediately at war with Henry's successor Otto the Great. This conflict, presumably consisting of border raids (the general pattern of warfare in this region at the time) between Boleslav on one side and the margrave of the Ostmark on the other, reached its conclusion in 950 when Boleslav signed a peace with Otto. He promised to pay the tribute. Five years after the armies of Czechs and Germans allied against the Magyars in the victorious Lech river in (August 10, 955). Boleslav had also helped Otto to crush an uprising of Slavs on the Lower Elbe in 953.
After the Battle of Lech, the rest of huge Magyar army turned to Bohemia, where it was crushed by Boleslav. Because of this victory, Boleslav freed Moravia from Magyar raids and expanded his territory to Upper Silesia and Malopolska. Boleslav saw the growth of Polish strength to the north of his borders and he accordingly arranged for his daughter Dubrawka to marry the Piast prince Mieszko I in 965.She had married Gunther of Merseburg previously. He had another son named Strachkvas. His wife may have been Biagota. He was succeeded by his son Boleslaus the Pious.
See:
Boleslaus I the Cruel, Duke of Bohemia
Marriage (1): Ælfleda (Adiva) Princess of England
Marriage (2): Bozena or Biagota Duchess Of Bohemia
http://wc.rootsweb.ancestry.com/cgi-bin/igm.cgi?op=GET&db=:2755307&id=I559000357
http://en.wikipedia.org/wiki/Boleslaus_I,_Duke_of_Bohemia
Wedlug Wikipedii. : " Boleslaw I Srogi (Boleslaw I Okrutny; ur. po 903, zm. 15 lipca 972) ksiaze Czech od 935 (ewentualnie od 929) do 972 z dynastii Przemyslidów. Syn Wratyslawa I i Drahomiry, mlodszy brat Waclawa I Swietego; tesc Mieszka I.
28 wrzesnia 935 roku zausznicy Boleslawa I zamordowali Waclawa. Po objeciu rzadów Boleslaw zrzucil niemieckie zwierzchnictwo, jednak w 950 roku zostal zmuszony do uznania sie trybutariuszem niemieckiego króla Ottona I Wielkiego.
Twórca organizacji grodowej w Czechach.
Spis tresci
1 Zycie i dzialalnosc
2 Data smierci
3 Malzenstwo i potomstwo
3.1 Zona
3.2 Potomstwo
4 Wywód rodowodowy
5 Boleslaw I Okrutny w kulturze
6 Zobacz tez
7 Przypisy
8 Bibliografia
Zycie i dzialalnosc
Boleslaw urodzil sie jako mlodszy syn Wratyslawa I i Drahomiry. W chwili smierci ojca byl maloletni; po usamodzielnieniu otrzymal dzielnice u Pszowian. Waclaw I Swiety, ksiaze Czech, byl zwolennikiem Henryka I, króla Niemiec z dynastii saskiej; z kolei Boleslaw sympatyzowal z przeciwnikami tego ostatniego Bawarami, Wegrami i Slowianami polabskimi.
28 wrzesnia 935 roku (lub zdaniem czesci literatury szesc lat wczesniej) w grodzie Stará Boleslav w czasie uczty Waclaw zostal zamordowany przez zauszników Boleslawa. Kolejnym ksieciem zostal wlasnie Boleslaw. Jako pokute za bratobójstwo postanowil przeznaczyc swojego syna Strachkwasa Chrystiana (urodzonego w dniu smierci Waclawa) do zycia zakonnego.
Po objeciu wladzy Boleslaw odmówil placenia trybutu Rzeszy, w wyniku czego doszlo do kilkunastoletniej wojny z Ottonem I Wielkim, królem Niemiec. Ostatecznie jednak w 950 roku Boleslaw zostal pokonany. Odnowiono zaleznosc od Niemiec; jednak dyskusyjny pozostaje fakt, czy wznowiono placenie trybutu, jaki Czechy uiszczaly za panowania Waclawa I.
W 955 roku Boleslaw I wspieral wojska niemieckie w bitwie z Wegrami nad rzeka Lech (10 sierpnia) oraz w bitwie z Obodrzytami i Lucicami nad Rzeknica (16 pazdziernika).
Boleslaw I zapewnil sobie praktycznie wylaczne panowanie na terenie Kotliny Czeskiej. Utrzymalo sie tam tylko jedno lokalne panstewko rzadzone przez Slawnikowiców jednak wladali nie jako niezalezni wladcy, lecz jedynie jako administratorzy terytorium kurimsko-libickiego. Na terenach swojej domeny Boleslaw zakladal grody, w których mianowal swoich kasztelanów i osadzal wojskowe zalogi. Wsród tych grodów byly m.in. Litomierzyce, Mielnik, Boleslav, Kourim, Doudleby, Práchen i Pilzno. Stworzenie organizacji grodowej pozwalalo na regularny pobór podatków.
Rzady Boleslawa I rozposcieraly sie poza srodkowe Czechy, jednak zasieg jego panowania pozostaje dyskusyjny. Czescy badacze przyjmuja, ze panstwo Przemyslidów za panowania Boleslawa obejmowalo Slask i czesc Malopolski. Jesli chodzi o Morawy, to starsza czeska historiografia przyjmowala, ze zostaly opanowane przez Boleslawa I po klesce Wegrów nad rzeka Lech w 955 roku. Obecnie, pod wplywem badan archeologicznych, przyjmuje sie, ze Boleslaw I zajal pólnocne Morawy z Olomuncem, zas poludniowa czesc tej krainy Czesi zajeli w latach dziewiecdziesiatych X wieku[1].
Z powodu twardego postepowania wobec pozostalych czeskich ksiazat, a moze tez w zwiazku z bratobójstwem, otrzymal przydomek Okrutny.
Istnieje poglad, ze na poczatku lat szescdziesiatych X wieku Boleslaw pozostawal w sojuszu z Wieletami, skierowanego przeciwko panstwu Polan[2]. Jezeli ten sojusz istnial, to zostal on rozerwany w 964 roku[3], kiedy to Boleslaw zawarl porozumienie z polskim ksieciem Mieszkiem I. Porozumienie czesko-polskie zostalo utwierdzone w 965 roku, kiedy to córka czeskiego ksiecia Dobrawa zostala wydana za polskiego wladce. We wrzesniu 967 roku Boleslaw wyslal zieciowi na pomoc oddzialy, które pomogly Mieszkowi I w odniesieniu zwyciestwa nad Wolinianami i Wichmanem.
Boleslaw I rozpoczal w Rzymie starania o utworzenie biskupstwa praskiego.
Podczas rzadów Boleslawa zostal zalozony pierwszy klasztor w Czechach. Byl to zenski benedyktynski klasztor sw. Jerzego na praskim zamku. Pierwsza ksienia zostala córka Boleslawa Mlada. Data smierci
W zródlach panuja rozbieznosci co do daty smierci Boleslawa I. Kronikarz Kosmas z Pragi podal, ze zmarl 15 lipca 967 roku[4]. Date roczna kwestionuje sie z nastepujacych powodów:
wspólczesny Boleslawowi I kronikarz Widukind z Korbei podaje, ze ten we wrzesniu 967 roku wspomagal swojego ziecia Mieszka I w bitwie z Wolinianami i Wichmanem,
Kosmas mógl chciec "usmiercic" wczesniej Boleslawa I, aby przypisac zalozenie biskupstwa praskiego wylacznie jego synowi Boleslawowi II,
w sazawskiej redakcji rekopisu Kosmasa (rekopis drezdenski) z przelomu XII i XIII wieku jako rok smierci Boleslawa I podany jest 972,
Rocznik czeski z drugiej polowy XIII wieku, zdaniem badaczy czerpiacy informacje posrednio z zaginionego najstarszego rocznika praskiego z konca X wieku, podaje, ze Boleslaw I zmarl w 972 roku.
Z tego powodu badacze uznaja zasadniczo, ze Boleslaw I zmarl wlasnie w 972 roku[5]. Malzenstwo i potomstwo Zona
Zródla nie zachowaly informacji na temat zony Boleslawa I Srogiego. Pojawilo sie jednak kilka hipotez odnosnie jej osoby.
W kilku stanowiskach archeologicznych odkryto denary, wygladajace nastepujaco: Na awersie znajduje sie kaplica, w niej litery I SFER, w otoku imie Boleslawa, na rewersie mamy wpisany w okrag krzyz z dziewiecioma punktami, naokolo którego widnieje napis: BIAGOTACIIIX lub AGATOCAIIVX, BIAGOTA COIIVX[6]. Poczatkowo w czeskiej historiografii przewazal poglad, ze napis ten powinien brzmiec Biagota coniunx (Biagota malzonka), a jako ze denary te mialy pochodzic z czasów Boleslawa I Srogiego w Biagocie widziano zone tego ksiecia. Ostatnio przewaza poglad, ze monety te pochodza z czasów pózniejszych, zas slowo odczytywane jako coniunx nalezy odczytywac jako conduxit ("wydzierzawil", "jest dzierzawca"); Wolfgang Hahn wysunal poglad, ze Biagota (Blahota) to imie meskie, które przypuszczalnie nosil mincerz[7]. Potomstwo
Zródla sredniowieczna znaja czworo dzieci Boleslawa I Srogiego byli nimi:
Boleslaw II Pobozny, zm. 7 lutego 999, ksiaze Czech,
Strachkwas Chrystian, ur. 28 wrzesnia 935 (lub 929),
Dobrawa (Dabrówka), zm. 977, zona ksiecia polskiego Mieszka I,
Mlada Maria.
Pojawily sie hipotezy, przypisujace temu wladcy dwoje dalszych dzieci. Pierwszym dzieckiem mial byc nieznany z imienia syn, który wedlug relacji kronikarza Widukinda wraz z ojcem w 950 wystapil przeciwko Ottonowi I Wielkiemu. Dawniej utozsamiano tego syna z Boleslawem II Poboznym. Obecnie spora popularnoscia cieszy sie poglad, ze byl to inny, najstarszy syn Boleslawa I, zmarly jeszcze za panowania ojca. Zwolennikami tego pogladu sa m.in. Jiri Sláma i Duan Tretík[8].
Pojawila sie tez hipoteza, ze córka Boleslawa I Srogiego byla Strzezyslawa, zona Slawnika, ksiecia libickiego[9]. "
Masakr na Libici kvuli cizolonici aneb Dusledky krevní msty pri vyvradení Slavníkovcu
JINDRICH KACER
Jete na konci 20. století vypráveli cetí historici presvedcivý príbeh o tom, jak Premyslovci nechali roku 995 vyvradit mocný rod Slavníkovcu, protoe jim hrozil jako konkurence ve vládnutí. Jene pak se ukázalo, e to bylo ve asi trochu jinak.
Pojdme si pripomenout slavníkovský mýtus, který je dodnes na stránkách vetiny ceských ucebnic a írí se v naich krajích ji od dob Frantika Palackého. V roce 950 prohrál ceský kníe Boleslav I. (vládl 935972) pod Novým hradem svuj ctrnáctiletý boj s rímským králem Otou I. a byl donucen se mu poddat. Oslabilo ho to údajne natolik, e toho vyuil k posílení svých pozic ve východních Cechách jistý Slavník, kníe kmene Charvátu (v jiné verzi Zlicanu) podrobeného dríve Premyslovci. Tento Slavník se prý natolik roztahoval, e zabral krome východních i velkou cást jiních Cech (hrady Chýnov, Doudleby, Netolice, jak vypocítává kronikár Kosmas), take jeho panství prevyovalo svou rozlohou i území ovládané samotným Boleslavem I.
Stret kníecích rodu
Slavník mel natestí za manelku Strezislavu, která snad pocházela z premyslovského rodu, take prozatím se vztahy mocných v ceské kotline udrovaly v prátelském duchu. Dokonce i poté, co 18. brezna 981 Slavník odevzdal svou dui Bohu, mír zustal zachován. Vlády se chopil jeho nejstarí syn Sobeslav a o rok pozdeji se jeden z jeho mladích bratru Vojtech stal druhým praským biskupem. Tím vstoupila na scénu nejznámejí a nejduleitejí postava slavníkovských dejin.
Vztahy mezi obema rody se prý zacaly kazit kolem roku 987, kdy zemrela Premyslovna Strezislava. Mladý kníe Sobeslav u dríve provokativne razil na svých hradech Libice a Malín vlastní mince se svým jménem, cím naruoval mincovní regál kníete Boleslava II. (vládl 972999). Navíc se sám praský biskup Vojtech dostal s kníetem do ostrého sporu kvuli poruování nekolika závaných krestanských zásad v ceské kotline (mnohoenství, svatby kneích, nedodrování pustu). Odeel proto nadvakrát do Ríma a jednou dokonce vyhlásil nad Cechami klatbu.
Kdy odeel Vojtech do Ríma podruhé a jeho bratr Sobeslav zrovna táhl v cele svého vojska na pomoc rímskému králi Otovi III. proti polabským Slovanum, rozhodl se kníe Boleslav II. vyuít príleitosti, aby se vzpurnými Slavníkovci jednou provdy zatocil. Na svátek svého predchudce svatého Václava, 28. zárí roku 995, poslal na Libici, hlavní sídlo Slavníkovcu, ceské vojsko, které povradilo ctyri prítomné Vojtechovy bratry a Libici vypálilo do základu. Ceský kníe pak mohl zabrat jejich území a dokoncit tak sjednocení mladého ceského státu.
Nový príbeh
Jednotlivé detaily slavníkovského príbehu do sebe tak hezky zapadají, e bylo opravdu teké jeho celistvost naruit. Musíme si vak uvedomit, e se pohybujeme v temném 10. století, o nem máme zprávy natolik útrkovité, e v ceské kotline mueme jménem identifikovat v drtivé vetine jen cleny vládnoucího rodu. A najednou máme pred sebou príbeh dalího mocného rodu? Predem mueme napovedet, e za to mue osobnost svatého Vojtecha.
Na základe výzkumu nekterých historiku a archeologu, z nich jmenujme predevím Michala Lutovského, Zdenka Petráne a Duana Tretíka, vyrostl pred námi zhruba na prelomu tisíciletí príbeh nový, ne tolik kruciální pro chod ceských dejin, presto zajímave popisující situaci v ceské kotline v 10. století.
Ríe Boleslavu
Jete ceský kníe Václav (vládl 921935) ovládal pravdepodobne pouze území stredních Cech. A po nem jeho bratr Boleslav I., jemu dala historie kvuli bratrovrade prízvisko Ukrutný, rozíril svou moc na celou ceskou kotlinu. Rozdíl byl predevím ve velikosti vojska, kterým mohl disponovat. Zatímco strední Cechy mohly uivit nanejvý nekolik desítek, moná pár stovek bojovníku, z produkce celých Cech u jich mohl mít nekolik tisíc.
Pak Boleslav jete ovládl severní cást Moravy s centrem v Olomouci, dále na východ Krakovsko a takzvané Cervené Hrady. Víme jiste, e v Krakove sídlila ceská posádka, v ostatních místech ji mueme predpokládat. Tímto smerem vedla toti duleitá obchodní stezka, po které proudilo zboí (vetinou otroci) a z daleké Córdoby ovládané Araby. Její ochranu sveril pak kníe spolecne s hrady Libicí, Malínem a dalími jistému Slavníkovi, moná svému príbuznému, protoe ho povaoval za svého loajálního bojovníka, nikoliv konkurenta.
Krize Boleslavovy ríe vak nastala po smrti kníete, kdy se vlády ujal jeho stejnojmenný syn Boleslav II. Poboný (vládl 972999). Polský kníe Meek (vládl 960992) dobyl urcite Krakovsko a zrejme i Moravu. Boleslavova moc se tak opet zúila jen na ceskou kotlinu. A navíc nebohý kníe zhruba v roce 992 tece onemocnel, zrejme ranen záchvatem mrtvice a nemohl se zvednout z luka.
Co víme o Slavníkovcích
Naprostá vetina naich zpráv o Slavníkovi, jeho ene a synech pochází ze dvou legend o svatém Vojtechovi (asi 956997) sepsaných nedlouho po jeho smrti. Predevím z nich pak zprávy prevzal na zacátku 12. století kronikár Kosmas. Nikdo z nich ovem nenazývá Slavníkuv rod Slavníkovci toto pojmenování pochází a od Frantika Palackého z 19. století. Zatímco jiné významné rody, jako Vrovce, Munice ci Teptice, kronikár Kosmas bene jmenuje, o Slavníkovcích nepíe. Známe proste Slavníka, jeho enu Strezislavu, dále pak jejich syny Sobeslava a Vojtecha a dalí ctyri syny zavradené na Libici jen ve zmínce pod jménem Pobraslav, Porej, Spytimír a Cáslav (moná po nem bylo pojmenováno mesto). Posledním pak je Slavníkuv nemanelský syn Radim (Gaudentius), jen verne doprovázel Vojtecha na jeho ivotní pouti a stal se prvním arcibiskupem hnezdenským. A to je ve. Pouhé dve generace rodu, z nej historici ucinili vládnoucí rod kníecí.
Dejme vak slovo opatovi Brunovi z Querfurtu, jen je autorem druhé legendy o svatém Vojtechovi: Vojtechuv otec byl vzneený a velmi mocný, jeho drava byla netknutá a majetek rozlehlý. Mel dostatek pozemských statku, spoustu poddaných lidí, dum plný zlata a stríbra, v nem hlucela pocetná celed. Ackoli byl pánem zeme, prece nebyl nijak zvlátní clovek; zrídka se modlil, ale domovem u neho bylo vlídné milosrdenství, nedbal o cudnost, ale tedre se staral o chudé. Matka Vojtecha byla ze slavného slovanského rodu, velmi urozená, spjatá dustojným snatkem s dustojným manelem
Správci, nebo príbuzní?
Práve od Bruna pochází domnenka o rozlehlém Slavníkove panství a preveliké moci. Jene Bruno nemohl znát pomery v ceském kníectví a není pochyb o tom, e Slavník spravoval velké území a byl to bohatý velmo. Kosmas pak jeho bohatství jete zvelicil. Matoucí oznacení pán zeme (dominus terrae) vak neznací samostatného vládce. Do jisté míry vak mueme odvodit príbuzenství s Premyslovci, protoe jistý rezenský mnich Kristián byl pravdepodobne bratrem vládnoucího Boleslava II. a nazval Vojtecha ve svém zanechaném textu nepos carissime nejdraí synovce. Jene slovo nepos mue vyjadrovat i jiný príbuzenský vztah. Je tedy otázkou, jestli pocházela z premyslovského rodu Slavníkova manelka Strezislava, nebo naopak Slavník sám byl z nejaké vedlejí premyslovské vetve. To u jsou ale spekulace.
Duleité je, e Boleslav I. Slavníkovi veril, proto mu sveril do správy území kolem hlavní obchodní stezky. Kdy pak Slavník roku 981 zemrel, prevzal ono území nejstarí syn Sobeslav. Koncem osmdesátých let prila krize, ne vak kvuli smrti Strezislavy (987), ale spí kvuli útokum Poláku. O nejakém souperení Premyslovcu a Slavníkovcu vak nemáme ádné prímé zprávy a dokonce ani indicie. Zato máme zprávy o tom, jak byl Vojtech nespokojen s pomery v Cechách. Mimo jiné kritizoval i obchod s otroky. Útocil tím ovem na nejduleitejí zdroj premyslovského bohatství, co bylo Boleslavovi II. hodne nepríjemné.
Ochrana cizolonice
Dostáváme se k jádru príbehu spojeného s biskupem Vojtechem. Tezi o tom, e s libickým vradením prímo souvisí jeho príhoda s cizolonicí, prinesl uznávaný medievalista Duan Tretík.
Jistá urozená ena se provdala za vlivného prísluníka nekterého z mocných rodu, snad Vrovcu. Byla mu vak neverná s jakýmsi klerikem a jednoho dne se na to prilo. ena si uvedomila, e je zle a pribehla s plácem za biskupem. Takový precin se tehdy trestal smrtí. Biskup Vojtech ji prijal pod svou ochranu, udelil jí církevní azyl a ukryl v klátere sv. Jirí na Hradcanech. Duan Tretík se domnívá, e onen klerik, s ním byla ena neverná, patril k biskupovým mladým ákum. Moná i proto chtel Vojtech vzít jeho hrích na sebe a hrde se postavit proti príbuzným zhrzeného manela. Je zvykem, e mucedníci na sebe berou hríchy jiných. To mu natestí rozumne rozmluvil probot Vilik. Vojtech presto vyel ven a za nevernou enu se postavil. Jene Vrovci (?) tvrde poadovali její vydání. Biskup rázne odmítl a rekl jim, at ho radeji zabijí. Jene uraení príbuzní nechteli a nemohli zabít biskupa, proto mu zacali vyhroovat, e se pomstí na jeho bratrech, jejich enách, detech a majetku. Tím se odvolali na zákon krevní msty, v kmenové spolecnosti obvyklý. Za ciny jakéhokoliv cloveka nesl odpovednost celý rod.
U nepomohlo, e mezitím jakýsi zrádce vyvedl cizolonici z klátera a vydal ji do rukou manela. Ten se zdráhal setnout jí hlavu, a to za nej ucinil nejaký obycejný pacholek, který byl poblí. Biskup Vojtech nedlouho poté odeel i s nevlastním bratrem Radimem do Ríma.
Msta na bratrech
Tím se dostáváme do kritického roku 995, kdy senior Vojtechova rodu Sobeslav hodlal vytáhnout na pomoc králi Otovi III. proti Luticum. Netáhl ovem v cele vlastního vojska, jak se domnívali dríve historikové, ale pouze zaradil svoji druinu do vojska Boleslavova. Sám kníe byl tece nemocen, take na výpravu osobne vytáhnout nemohl, ale podle Bruna z Querfurtu dal Sobeslavovi záruku, e a do návratu ochrání jeho bratry a majetek pred nepráteli. Jene kníe slovo nedodrel. [Vojt%C4%9Bchovi bratri] uverí tedy prísaze; nac by ji krestané dávali, kdyby v ní krestantí bratri krestana Vojtecha nespatrovali záruku míru? Lid svobodne chodil po polích, po daném slibu nemyslel na boj. I hrad velmi blízký záhube se cítí bezpecný. Avak tu náhle prili neprátelé, rozpráili lid a oblehli hrad. V pátek, o vigilii prevzácného mucedníka Václava (28. zárí), zacali boj, a i v sám svátecní den bojovne pokracovali v obléhání. Nic nebylo platno, e obyvatelé hradu ádali, aby se svetil svátecní den, ti zvencí proti nim vrhali pyná slova: ,Je-li vaím svatým Václav, naím je Boleslav. Pozdeji, trebae se zmocnili hradu, stihl je za jízlivá slova trest. Nebot mecem obyvatel hradu padlo ten den mnoho neprátelských hlav a vichni, kdo byli pri tom, bud odpocívají mrtvi, nebo oslepli a rozpráeni bídne ijí. Poborený hrad podlehl místní válce, rodiny byly roztrhány bedným vyhnanstvím, vechny statky padly do rukou neprátel ctyri bratri svatého mue, udatní v boji a neznající, co je ústup, na radu klerika Radly zahodili zbrane, je málo zmohly a uchýlive se do kostela, prijali smrt potupnou v lidských ocích, tou smrt, která se v boji pokládá za krásnou.
Byli to ti stejní neprátelé, kterí pred nedávnem prísahali, e se pomstí na Vojtechových bratrích? Nemueme ríct s jistotou, e zaútocili práve Vrovci, ale témer jiste to nebyl nebohý Boleslav II.
Vina Boleslava II.
Kníe toti v té dobe leel pravdepodobne s tekou nemocí na luku a provinil se hlavne tím, e majetek a ivoty prísluníku Slavníkova rodu neochránil, prestoe to slíbil. Moná kvuli nemoci nemohl nic delat, nebo zkrátka nechtel, snad pro spory s Vojtechem. Práve tuhle vinu mu soudobí legendisté nevybírave predhazují. Moderní historici ovem Boleslava prímo obvinují z rozpoutání celého incidentu. Jene Boleslav nemel nejmení duvod se Sobeslavovým bratrum mstít.
Príbeh o krevní mste je tedy jiste zajímavý, ale v ceské kotline 10. století zrejme nijak neobvyklý. Kdyby zavradení nebyli shodou okolností príbuzní svatého Vojtecha, pravdepodobne bychom dnes o libickém vradení vubec nevedeli.
__________________________________
Dalí literatura:
Lutovský, Michal Petrán, Zdenek: Slavníkovci, Praha 2004
Tretík, Duan: Proc byli vyvradeni Slavníkovci, in: Slavníkovci v ceských dejinách, Kutná Hora 2007
emlicka, Josef: Cechy v dobe kníecí, Praha 1997